Nedokonalá dokonalost na Blog.cz

Moji drazí kybernetiční přátelé,
nastane, v pořadí už třetí, stěhování. Mám podezření, že si mé články čte někdo, kdo nechci, aby je četl. Nevím. Třeba je to mylné podezření, třeba vzešlo z pouhopouhých vylhaných slov, ale třeba taky ne. A mě to zabere jen pár hodin času. Sice cenných, ale jsem ochotná je obětovat. Autorům spřátelených blogů dám vědět. Kdo má zájem navíc, napište prosím na můj mail (depressionka@email.cz). Zatím užívejte Vašich životů a shledáme se na novém místě. Mějte se a smějte se. Pa. Vaše

Depress

heh. teď sem si vzpoměla na jistej rozhovor, za jistý situace s jistým člověkem. to je jedno prostě. Prej: ''...ale já tě chci bez toho...''
já: '' proč?''
''... protože to mění povahu...''

jo tak to je fakt, ale proč jako? snad ti to bylo jedno, jestli budu taková nebo taková. Tak proč? Nevěřim ti, že ti záleželo na tom, že se zachovám tak nebo tak, nebo že řeknu to, nebo to. Chtěl si jen tamto! Tak proč??? Nechápu tě. Děláš ze sebe něco, co nejsi a nikdy nebudeš. Seš v tom úpnlně stejně jako před měsícem, jako před rokem, jako před třema lety... Akorát lžeš sám sobě. Nechápu tebe ani tvý zdebilněný kámoše. A ani nevíš jakej mám na sebe vztek. Zahodila sem s váma takovýho času a uďála si takovejch problémů... A von mi teď řekne, že neví co s tim... IDIOT!

Odtáhni tričko od těla a nech pod něj vniknout vítr...

Nechceš zapálit naši společnou minulost, dívat se na ní jak hoří a smát se...?

Nechceš začít budovat základy naší budoucnosti? Kámen po kameni?

Nechceš dělat něco pro to, aby naše přítomnost za něco stála?

Já vim... Uhodla sem. Nechceš.

A víš co? Je mi to jedno.

Už se mi k smrti protiví
ve svých citech se nimrat.
Už se mi k smrti protiví
bolestí svou se šimrat.

Nejlépe bylo by přetrhnout
všechna pouta a svazky,
minulost svoji zavrhnout,
zříci se poslední lásky,

cynickým smíchem zabušit
v marnou ješitnost svoji,
stesk svého srdce přehlušit
bouřemi bídou a boji.

Nejlépe bylo by vzdálit se
a nikdy se nenavrátit,
svým bližním a nejbližším ztratit se
a sám sobě se ztratit.

++ oou jak dokonale vyjádřil mě samou v této momentální době, zrýmoval moje myšlenky a dal jim poetickou podobu...

Thousand things are flying in my head, but......... I haven't got any words.

You're so fucking liar.

Fuck you!!!!!!

I can't stand thinks on you, I can't stand our memories in my head, I can't stand look on places, where we were together. Why? Why did you do it to me? I believed you........ Believed.

I hate your eyes, i hate your hands, your smile, your words, your fucking behaviour... I hate you. You destroyed it all. I don't want to see you, I don't want to speak with you, but I don't want to lose you.....

No je to všechno na výtlem fakt.

Nevim asi sem už tak citově otupělá, že mi to je všechno úplně fuk....

Občas přijde takový to chvilkový probuzení, kdy si tak jako uvědomim co se děje a mrzí mě to, nebo mi to je líto, nebo mě to prostě a jednoduše sere a pak... Zas nic.

Asi sem se sama v sobě tak zařekla, že nebudu nic řešit tolik, že mi to leze na mozek.

Máti zase sérkuje kvůli hulení (od tý doby, co byla u kartářky, řekla jí všechno, úplně všechno prostě. Ty voe... Mi to dalo takovou práci... To ututlat... A pak si zajde za ženskou, která mě viděla jen z fotky a ví o mě všechno... Dobrej způsob jak se dítěti dostat do hlavy, když komunikace na obou stranách vázne. Dobře se tomu vyhla.... Heh. No jo tak co... Ono jí to zas přejde. Beru to prostě tak, že teď jí to zase leží moc v hlavě a vidí i to, co není. Pak jí to zase přejde a chvíli to bude pohoda a pak zase tohle... A tak to prostě bude furt. Nebo sem moc zkouřená a plácám. Nevim no.

Kámoška mi dala vale, řekla sem jejímu klukovi pár věcí... Jo přiznávám, že sem to řekla a neměla sem (většinou myslim až potom, co to řeknu, což mi docela vadí no, ale nejde s tim nic dělat), ale pořád si nemyslim, že by to bylo něco za co mi může moje nejlepší kamarádka vynadat do sviní, krav a skončit se mnou (ale já jí taky řekla svý, zas aby to nevypadalo, že jen ona je ta špatná). Kupodivu si to moc neberu, ono se to srovná. Přece jen tě znám... Třeba to bude trvat, ale srovná se to.

A za tebou... Asi nepojedu. Nemůžu to udělat. Promiň.

No a ten zbytek je pohoda, nebejt toho všeho okolo, z čehož si stejně nic nedělám (ať to zní jakkoli) byla bych total happy.

prostě úžasná... SOL 2004

She said "i'll throw myself away,
They're just photos after all"
I can't make you hang around.
I can't wash you off my skin.
Outside the frame, is what we're leaving out
You won't remember anyway
I can go with the flow
But don't say it doesn't matter anymore
I can go with the flow
Do you believe it in your head?
It's so safe to play along
Little soldiers in a row
Falling in and out of love
With something sweet to throw away.
But I want something good to die for
To make it beautiful to live.
I want a new mistake, lose is more than hesitate.
Do you believe it in your head?
I can go with the flow
But don't say it doesn't matter anymore
I can go with the flow
Do you believe it in your head?

Víte jak vypadá dokonalost?

Tak jak si ji představíte. Tak proč bysme nemohli bejt všichni dokonalí? Přesně podle svejch představ... Skvělá představa, no ne?

She is too perfect. As me, as you and you and you......... etc.

Ale já se nechci dívat jak se trhaj moje iluze....

Nemůžu... Roztrhalo by tě to. na kusy. Na tisíce, tisíce kousků...

to jo, a kde? Kdeže jsou...?

jen ten tvůj... suvenýr

jeden? Ne, tisíce drobných úsměvů

Nechápete? To je dobře............ Náhlé pomatení smyslů...